Jsem “Jílovej”

Domů » Blog » Jsem “Jílovej”

  5. 9. 2019  |    Honí se mi hlavou..., Ze života


Z velkoměsta na venkov, z bytu do domku, z Prahy-Libně do Jílového u Prahy… Zkrátka jsme se s drahou polovičkou sbalili a 10. června 2019 přemístili za Prahu…

Proč…?

S nápadem vypadnout na nějakou delší dobu z Prahy přišla moje drahá polovička. Už pár let předtím mluvila o tom, že by aspoň na rok chtěla vypadnout někam na samotu mimo civilizaci, obklopenou přírodou.

Ale poslední impuls tomu dodalo párové sezení u psycholožky někdy v březnu 2019, kde drahá polovička mluvila o tom, že je uondaná z pražského ruchu a každodenního stereotypu a že by chtěla nějakou zásadnější změnu v životě. A hned večer začala projíždět nabídky pronájmů domů mimo Prahu.

Já osobně mám stereotyp docela rád (je to takové moje “bezpečné místo”), ale stejně jako drahá polovička jsem byl utahaný z toho pražského ruchu a čím dál víc alergický na to velké množství a rozmanitost lidí (až nezdravě mnoho Rusů, Číňanů a jiných uhulákaných cizinců) kolem mě, jen co jsem vytáhl paty z baráku. A kvůli tomu jsem měl čím dál častěji propady do stavů podobným depresi. A tak jsem ani moc nebyl proti.

V několikakolovém výběrovém řízení na nové obyvatele jsme sice skončili mezi neúspěšnými, ale “výherce” to nakonec zrušil – takže domeček byl nabídnut nám. Z čehož já osobně jsem byl nadšený, neboť jsem si to tam zamiloval už když jsme tam byli na prohlídce.

A tak 10. června, krátce po návratu z dovolené, jsme po poledni zvedli kotvy a přestěhovali se. Ještě jsme několikrát byli ve starém bytě kvůli úklidu a opravám a naposledy kvůli předání. A následně ještě tahanice s pronajímatelkou kvůli vyrovnání škod (neměli jsme sjednanou kauci, která by to pokryla).

Netěšil jsem se nadarmo

Když bylo jisté, že vypadneme z “toxické” Libně do malebného městečka v ještě malebnější krajině, těšil jsem se na to jako malé dítě na Vánoce. A když jsme se tam přestěhovali, byl jsem utvrzen v tom, že jsem se netěšil nadarmo. Dokonce je to tu ještě lepší, než jsem čekal!

Těšil jsem se sem i proto, že krajina a prostředí mi připomíná to v mém “rodném” Šluknovském výběžku. Je podobně zvlněná, směrem na jih, k Sázavě asi o něco víc (zařezává se to tam do hlubokého údolí).

Ale hlavně jsem se těšil na to, že se dostanu do prostředí, kde je božský klid, málo lidí kolem mě a naopak hodně přírody – zkrátka takového, které mě nevysává, ale naopak dobíjí. A opravdu jsem se toho dočkal. Místo kakofonie, kterou vytváří hodně lidí svým žvatláním v různých jazycích tu nejvíc slýchám kvokající a kdákající slepice od sousedů, zvon odbíjejících hodin na radniční věži, zpěv ptáků (teď už zdaleka tolik ne – holt už zahnízdili a na jejich další koncert si budeme muset počkat na příští jaro) atd.

Hodně dlouho jsem byl přesvědčen, že jsem Pražák, který vyrůstal na špatném místě – protože tím, že mám potřebu si hledět svého a mít ostatní (hlavně cizí) lidi na salámu, jsem tam dokonale zapadl. A i ta anonymita mi vyhovovala. Ale přece jen klid, nálo lidí a hodně přírody je pro mě přirozenější prostředí než pražský kravál a chaos 🙂

A když k tomu přičtu skutečnost, že Jílové je od Prahy asi tak daleko jako z Vilémova (nebo Poustevny) do Rumburka a zůstávají mi pořád prakticky stejné možnosti ohledně práce apod., tak je to pro mě téměř ideální místo pro život 🙂

A nakonec ještě taková třešnička na dortu jsou nynější pronajímatelka a jej rodina a sousedi od nás z domu, kteří jsou velice přívětiví, srdeční a vstřícní.

Jako v nervovém sanatoriu

Musím říct, že bydlení v Jílovém má blahodárný vliv na mé podlomené psychické zdraví. Asi i proto, že do Prahy se dostanu tak 2x – 3x týdně, mě už lidi “nevysávají” tolik jako předtím. Množství dekompenzací z velkého množství lidí (či jiných rušivých podnětů) se citelně snížilo (asi největší byla ta, když na manželčinu oslavu narozenin přijeli její kolegové z práce – ani ne přímo z těch lidí, ale z faktu, že se kvůli počasí náhle změnil program a místo grilovačky na zahradě se nakýblovali k nám do baráku).

O prázdninách nefungovala naše terapeutická skupina, prý z kapacitních důvodů. Ale asi je mi tady natolik dobře, že jsem ji ani nepotřeboval. Ale po některých lidech se mi tak trochu stýská a už se tam zase po prázdninách těším 🙂

Je sice pravda, že se nám zvedly náklady na bydlení asi o třetinu, ale myslím, že se to vyplatí. Nynější nájem odpovídá vyššímu průměru za 2+kk v širším centru Prahy a přitom máme to bydlení za tu cenu přímo luxusní (3+kk + zahrada + další prostory). A je to taková investice do zdraví (hlavně toho duševního).