ZŠM 0. díl: Prolog

Domů » Blog » ZŠM 0. díl: Prolog

  8. 1. 2020  |    Honí se mi hlavou..., Psychoterapie, Zápisky šťastného magora, Ze života


Možná ses na stránce “O mně” dočetl(a), co znamená ten “pošuk” v podtitulu tohoto webu – a třeba se o tom chceš dozvědět něco víc. Pokud to tak je, pak věz, že začínám minisérii Zápisky šťastného magora (zkráceně ZŠM), která snad ukojí tvou zvědavost.

Toto není můj první pokus sepsat takovouto sérii povídání. Pokud budeš trochu googlit, tak jistě nějaký ten pokus z dřívějška najdeš. Ale co – tak to zkusím znovu – a lépe 🙂

V Zápiscích šťastného magora se dozvíš něco o tom, jak se žije s tím, když je duše pošramocená natolik, že se musí být v péči odborníků “přes hlavu”. Ale zase ne natolik, abych musel být ubytován na “psychárně”.

Budu se snažit, aby to co nejvíc odpovídalo realitě – protože i když dobře prováděná terapie pomáhá zlepšit kvalitu života, samotný proces bývá zdlouhavý, náročný a někdy to s člověkem, který je v roli pacienta, pěkné psí kusy.

Samozřejmě to, co se dozvíš v této sérii, vztahuju pouze a jen k mé osobě. Protože každý člověk je jiný a pokud má nějakou psychiatrickou diagnózu, tak ta je ušita na míru přímo jemu. To samé platí i o terapii, kterou podstupuje.

Pokud jsi zvědavý(á) na to, jak jsem se měl v psychiatrické léčebně, pak jsi zvědavý(á) zbytečně. Tak daleko jsem to nedotáhnul a doufám, že ani nedotáhnu. To samé platí i o denním stacionáři (což je něco podobného jako léčebna, jen pacienti chodí spát domů + nějaké další odlišnosti).

Jestli se bojím zneužití? Má drahá polovička mi už nejednou řekla, že se moc “odhaluju” a že by toho mohl nějaký pitomeček coby mou slabost zneužít (jedno jestli k posměchu, parazitování nebo ukájení mesiášských choutek). Jsem si toho vědom a musím s tím počítat. Je však zajímavé, že jsem byl kořistí pro různá hovádka a jejich šikanu spíš před terapií než teď. A spíš než se zneužitím se spíš setkávám s určitým nepochopením, které je spíš roztomilé.

Šťastný magor

Proč zrovna Zápisky šťastného magora? Protože díky terapii jsem se z oficiálně “duševně zdravého” uzlíčku nervů se zašlapanou sebedůvěrou, stal sice “magorem”, ale v rámci možností šťastným a spokojeným 🙂

Proč tato série?

Touto sérií se snažím aspoň trochu přispět k osvětě v oblasti, která je tak trochu tabu a i když se vnímání světa lidí s pocuchanou psychikou, co vyhledali odbornou pomoc (a těch, co tu pomoc poskytují) se stále zlepšuje, přece jen stále v části společnosti přetrvávají názory, které tento svět nestaví zrovna do dobrého světla.

Jako třeba, že je ostuda a projev osobního selhání, když člověk vyhledá psychologa nebo psychiatra. Nebo že psychologové a psychiatři jsou šarlatáni, kteří člověku stejně nepomůžou a jen od něj berou peníze.

A Zápisky šťastného magora uspokojuju svou potřebu aspoň trochu přispět k tomu, aby byl svět lidí, kteří řeší své problémy s odborníky, co nejvíc přiblížen široké veřejnosti a různé mýty a názory byly uvedeny na pravou míru. Možná jsem naivní, ale věřím, že informace, které vám tu předhazuju, budou něco platné a pro někoho zajímavé.


A to je asi tak všechno, co jsem na tebe chtěl takto pro začátek vychrlit. Příště o tom, jak jsem se dostal do terapie.